Vítejte u Luňáka

Luna je typickým příkladem toho, že příroda je mocná a láska nezná hranic. Jak jinak si vysvětlit, že kobyle, která celý svůj život naprosto jasně odolává všem pokusům o inseminační připuštění, stačí jeden jediný den a okamžik k zabřeznutí s tím pravým - byť se za ní musel probořit přes ohrady

 Luna je hříbě vzniklé z čisté lásky a touhy, dvou naprosto nesourodých plemen - mohutné žluté kobyly s velkopolským genem ze strany otce a subtilního shagya-araba na rychlých nohou s ještě rychlejším mozkem.

Kombinace trošku vražedná, nicméně nikoliv tragická a s velkým škopkem trpělivosti (a některých sprostých slov) toto zvíře letos oslavilo svých krásných 13 let.

Co se týče vzhledu, už dávno to není to malé žluté hříbátko - ač je oficiálně papírově označena za silně prokvetlého ryzáka, začíná být více než jasné, že to bude šiml jak vyšitý (sbohem lysino, sbohem vysoko bílé nohy, sbohem velké bílé skvrny velikosti mexického dolaru......). Stal se z ní malý ale mohutný kůň, s perkami v zadnici a rozježenou hřívou.

Povahově to býval rarach. Jak ale dospívá, moudří a konečně přestává řešit některé bubáky - jinak barevné kytičky, sluneční prasátka nebo kulhavé ptáčky  Víceméně začíná být velmi milým a hodným koněm, poctivým pracantem a neskutečně vnímavým tvorem. Dokáže odpustit, že se člověk nahoře kroutí, zvládne skočit cokoli si člověk vymyslí. Za pochvalu by se rozkrájela. Oproti tomu je ale i hrdá a umí se urazit (už jste někdy seděli na uraženém koni?.....).

Pro okolí působí jako vychovaný, hodný, až téměř houpací kůň, který je naprosto lehce jezditelný, ničeho se nebojí a jde do všeho. Většinou taková i je. Ovšem je za tím skryto hodně hodin dřiny a potu (obou paní), cepování a "kurvování". Aneb, co se v mládí naučíš.... 

Krom toho všeho má tenhle hobby kůň jeden nesporný talent - vážně asi umí skákat. Není mnoho koní, kteří by dokázali vyskočit z místa z venkovního boxu, aniž by si jakkoli ublížili. A to se bavíme o díře s velikostí 80x110cm, která je 140cm nad zemí.......

 Něco málo o rodičích:

Matka Lively je typickým příkladem ČT s plným původem. Její žlutý kožich není rozhodně náhoda, ve svém rodokmenu má samá žlutá jména - asi nejznámější je její děd Burbon, nebo otec Boleslaw. 

Z Boleslawovy strany jí v žilách koluje kapka plnokrevné osobnosti, ze strany matky Lidye jsou to staré rody Quoniam a Furioso. Lively sama žádnou výkonnost nemá, ale její  předci měli poměrně  bohatou zkušenost ve všech disciplínách (krom endurance).

 Otec Labaquan rozhodně nepatří mezi svatoušky. Jeho matka Luneta byla poměrně dost problematická a v chovu Shagya araba tím známá. Labaquanův otec SAKLAVI I-CZ (Galán) byl/je stále velmi oblíbeným plemeníkem - především pro svou netypickou vranou barvu (kterou u Labaquana stejně přebouchla Shagyovsky bílá ). Ve svých 18 letech se stále účastní závodů v endurenca a dlužno říct, že vůbec ne špatně. (Na foto je Galán se svou jezdkyní Pavlínou Ratajovou, JK Gazalka Cehnice - 1. místo v Mistrovství jihočeské oblasti ve vytrvalosti z roku 2011. Foto zapůjčeno ze stránek www.manmat.cz)

Labaquan sám příliš nestartuje a v kariérách ČJF ho naposledy najdete na staru "Z" parkuru, kde žádné velké extra vlohy neukázal. Licenci plemeníka nikdy nezískal (a asi už ani nikdy nezíská). Více o celé shagyovské polovičce rodokmenu se dovíte v sekci "Arabský kůň - něco o něm".

Právě to je ten důvod, proč Luna nemá ve svých "papírech" původ plný, ale poloviční z matčiny strany. Ač jsou její rodiče oba známí a jejich původy dosahují mnoha generací, otcova políčka zůstávají bílá. Toto je Lunin plný a pravdiný rodokmen (tedy zkrácený jen na 6 generací).

Fotky Labaquana, matky Lunety a celé shagya-rodiny jsou s laskavým souhlasem zapůjčeny od paní Věry Pöschelové z jejího rodinného alba. Děkuji. 

Fotky Lively a Luny jako hříbátka  jsou  zapůjčeny od paní Majky Jarkovské - Kaňka. Děkuji.